Jak někoho pozvat ven: Kdy a jak to přesně říct

Chceš-li někoho pozvat ven, buď konkrétní a usnadni mu říct ano: navrhni den, místo a navaž na to, o čem jste se bavili. Ptej se, když konverzace šlape, většinou po pár dnech dobrého psaní, ne po týdnech.

To nejdůležitější

• Většina lidí je připravena se sejít po zhruba třech dnech dobrého psaní, ale jen asi třetina rande skutečně naplánuje (Hinge).
• Telefonní čísla se většinou vymění během prvních 20 zpráv, pokud se vůbec vymění (Zhang & Yasseri).
• „Někdy bychom měli někam zajít“ se dá snadno ignorovat. „Čtvrtek, ten ramen na Krymské?“ se přijímá mnohem snáz.
• Ptej se, když se baví a ptají se tě na věci, ne abys zachránil/a umírající chat.
• Řekni to narovinu. Vrstvení vycpávek („možná bychom mohli tak nějak...“) působí rozpačitě.

Nečekej věčnost

Nejčastější chybou není špatné pozvání. Je to to, že se nezeptáš vůbec. Dva lidé si hezky píšou, táhne se to týdny a pomalu se z toho stane přátelství na dopisování, které nakonec vyšumí.

Data ukazují, že můžeš jednat dřív, než si myslíš. V průzkumu Hinge 62 % nezadaných uvedlo, že jsou připraveni naplánovat rande po zhruba třech dnech psaní, ale jen 34 % ho v té době skutečně naplánovalo. A studie asi dvou milionů konverzací v mobilní seznamovací aplikaci (Zhang & Yasseri, Oxford Internet Institute, 2016) zjistila, že pokud konverzace vedla k výměně čísel, stalo se to většinou během prvních 20 zpráv.

Existuje také strop, jak moc psaní pomáhá. Výzkum Ramireze a jeho kolegů (2015) odhalil zakřivený vztah mezi tím, jak moc spolu lidé komunikovali online před setkáním, a tím, jak pozitivní byl jejich první dojem tváří v tvář: trocha psaní pomohla, ale od určitého bodu dělalo víc zpráv první setkání méně pozitivním.

Takže dobré pravidlo: pokud je chat už pár dní vřelý, nebo máte za sebou 15 až 20 zpráv a je to zábava, je čas.

Buď konkrétní

Vágní pozvání nechává veškerou práci na tom druhém. Musí se rozhodnout, jestli to myslíš vážně, navrhnout čas a riskovat, že bude působit moc hrr. Konkrétní pozvání udělá tu práci za něj.

Vágní:

Někdy bychom měli někam zajít.

Nechtěl/a bys možná někdy zajít na drink, jestli nemáš moc práce?

Konkrétní:

Ty jsi ještě neměl/a pořádný ramen? To musíme napravit. Čtvrtek večer, ten podnik na Krymské?

Dobře, obhajobu tohohle legendárního názoru na Ryzlink musím slyšet osobně. Vinárna v sobotu, kolem sedmé?

Říkal/a jsi, že chceš zkusit bouldering. Jdu ve středu po práci, přidáš se?

Ty dobré verze mají tři části: návaznost na vaši konverzaci, konkrétní aktivitu a den. Konkrétní neznamená rigidní. „Čtvrtek nebo neděle, jak se ti to hodí“ se pořád počítá. To, co to zabíjí, je to slovo „někdy“.

První rande by mělo být jednoduché a bez tlaku: káva, drink, procházka, aktivita, kterou jste oba zmínili. Něco, co má snadný konec, usnadňuje říct ano.

Řekni to narovinu

Jasný zájem je přitažlivý. Týdny chození kolem horké kaše ne. Ve stanfordském výzkumu speed-datingu (Ranganath et al., 2013) vyhýbavá slova jako „tak nějak“, „vlastně“ a „možná“ prozrazovala lidi, kteří působili rozpačitě. Jedno hravé zjemnění je fajn. Pět v jedné větě zní, jako by ses připravoval/a na odmítnutí.

Porovnej:

Nevím, možná jestli bys chtěl/a, mohli bychom tak nějak zajít na kafe nebo tak něco? Žádný tlak haha

Rád/a si s tebou povídám. Kafe v neděli?

Ta druhá možnost je kratší, vřelejší a snáz se na ni odpovídá, ať už je odpověď ano, nebo ne.

Vystihni ten správný moment

Na načasování záleží stejně jako na slovech. Dobré momenty, kdy se zeptat:

• Smějí se tvým zprávám a přidávají vlastní vtipy.
• Ptají se tě na věci a píšou delší odpovědi.
• Zrovna jste našli něco společného („počkej, ty taky nesnášíš flat white z ovesného mléka?“).
• Máte nějaký interní vtip, který by byl naživo vtipnější.

Špatné momenty:

• Chat umírá a ty doufáš, že ho rande zachrání.
• Napsali ti dvě krátké, suché odpovědi za sebou.
• Znáte se tři zprávy a ještě mezi vámi není žádné napojení.

Pokud jsou signály smíšené, přečti si nejdřív, jak poznat, že má někdo zájem.

Naživo: jak si říct o číslo

Offline platí stejná pravidla, jen je to rychlejší. Pokud jsi s někým strávil/a pár fajn minut na párty, v knihkupectví nebo ve vlaku, řekni narovinu, že tě to bavilo, a zeptej se:

Tohle bylo fajn. Rád/a bych v tom pokračoval/a u kafe. Můžu dostat tvoje číslo?

Příští zastávka je moje. Hrozně rád/a bych si poslechl/a konec té historky s rozbitým autobusem. Vyměníme si čísla?

Udělej z odchodu součást pozvání. Nedržíš je v pasti konverzace; dáváš jim možnost snadno říct ano, nebo snadno říct ne. Celý postup naživo probíráme v článku jak začít konverzaci s cizím člověkem.

Co když řeknou ne

Někdy je odpověď ne, nebo „haha možná“ bez protinávrhu, což většinou znamená to samé. Přijmi to hned napoprvé, s lehkostí:

V pohodě! Rád/a jsem si s tebou popsal/a.

Neptej se znovu, nevyjednávej, nevysvětluj, proč by to byla sranda. Čistý, přátelský odchod je sám o sobě přitažlivý a chrání tvé vlastní sebevědomí: zeptal/a ses jasně, což je ta část, kterou máš pod kontrolou.

Vyzkoušej si to nanečisto

Den 6 v programu Banterfox, „Pozvi je ven“, má dvě výzvy. Checkpoint se jmenuje „Tři zastávky“: narvané metro v pátek večer, tréninkový partner se sluchátky kolem krku a osm zpráv na to, abys začal/a konverzaci a odešel/odešla s jeho číslem, než vystoupí. Když se otevřou dveře, scéna končí, ať už jsi stihl/a cokoliv. Druhá výzva je match na seznamce: proměň pár dobrých zpráv v konkrétní rande dřív, než to vyšumí. Výzva se počítá jako splněná, jen když partner skutečně souhlasí, což se stane, když tam je zájem a pozvání je jasné. Den 7 pak spojí všechno dohromady, od první věty až po rande na svatební hostině.

Zdroje

• Průzkum Hinge „phone zone“: 62 % nezadaných je připraveno naplánovat rande po zhruba třech dnech, 34 % ho naplánuje. Informoval o tom Global Dating Insights. https://www.globaldatinginsights.com/news/hinge-shares-research-on-the-phone-zone/
• Zhang & Yasseri (2016). What Happens After You Both Swipe Right. https://arxiv.org/abs/1607.03320
• Ramirez et al. (2015). Journal of Computer-Mediated Communication, 20(1), 99–114. https://academic.oup.com/jcmc/article/20/1/99/4067565
• Ranganath, Jurafsky & McFarland (2013). Computer Speech & Language, 27, 89–115. doi:10.1016/j.csl.2012.01.005